Hokejový poklad na Štvanici
Autor: Tomáš Pavlata <pavlata@zimnistadiony.cz>, Téma: O hokeji, Vydáno dne: 13. 05. 2003V Praze leží hokejový poklad. Poklad se vším všudy. Nachází se na ostrově a má velkou historickou cenu. Vy mladší jeho slávu pamatovat nemůžete, starší již možná vědí. Na pražském ostrově Štvanice stojí zimní stadion, jehož cena je pro hokejové fanoušky srovnatelná s cenou snad Karlova mostu pro historiky.
Popis stadionu z pohledu fanouška (jak se tam dostat, popis atd...) naleznete zde.
Ostrov Štvanice leží nedaleko stanice metra Vltavská či Florenc a je známý spíše svým tenisovým areálem. Ale právě naproti tenisovému areálu stojí klenot Českého hokeje, stačí přejít přes magistrálu na Teplice. Kdysi nádherný hokejový stánek a chlouba Českého hokeje v sobě stále má onu úžasnou atmosféru bojů z mistrovství světa. Stadion je celý ze dřeva a při vstupu ucítíte onu nezapomenutelnou vůni dřeva. Snad jedině železná střešní konstrukce a betonové základy jsou z nedřevěného materiálu. Je velká škoda, že zub času na stadioně vyhlodal svůj monogram a dřevěné žlutozelené tribuny jsou již takřka nepoužitelné. Stav Štvanice je takový, že když jsem lozil po tribunách a fotografoval vnitřek stadionu musel jsem dávat bedlivý pozor na to, kam šlapu. Velká část prken na tribuně je ztrouchnivělých, některý z nich se již propadla.
Zimní stadion Štvanice je mezi hokejovými pamětníky pojem. V roce 1947 zde získali Českoslovenští hokejisté první historický titul mistra světa. V roce 1957 hostil stadion ME v boxu. V jeho dlouhé historii je několik světových a evropských šampionátů v různých sportech, ale do podvědomí českého hokejového národa se dostal zejména hokejovými zápasy, při kterých se hala rozhodně nemusela stydět za své jméno: Štvanice. V již zmíněném roce 1947 uštvala naše reprezentace všechny soupeře a získala zlatou medaili. To však není ten důvod, proč píši tento článek.
Tím hlavním důvodem je skutečnost, že má být stadion Štvanice zbourán. Pražský magistrát totiž uzavřel smlouvu s německou společností MeridianSpa, která má nahradit halu na Štvanici a postavit zde sportovní a relaxační centrum. Výběrové řízení se uskutečnilo v roce 2000 a smlouva byla uzavřena v poslední den roku 2001. Zatím se nic neděje, ale bohužel to asi je neodvratné. Já jen pevně věřím, že německá společnost Štvanici opraví a stadion bude dále sloužit veřejnosti, jako slouží teď. V zimě je zde pořádáno věřejné bruslení a jako domácí stánek ho využívá Hokejový klub APeX Praha.
Jenže co znamená slovo opravit? Neskutečnou dřinu a nemalé finanční náklady (ale rozhodně budou nižší než stavba nového zimáku). V praxi by rekonstrukce stadionu znamenala kompletní výměnu dřevěných částí včetně nosných trámů. Myslím však, že by to rozhodně stálo za to. Mít v Praze stánek podobný Davosu: celý ze dřeva. Jenže ta hala, co je v Davosu nesahá zimnímu stadionu na Štvanici svou historíí snad ani po kotníky.
Jak vlastně Štvanice vypadá? Do útrob stadionu se chodí bočním vchodem po levé straně. Jen co vejdete dovnitř, dýchne na vás jedinečná atmosféra stadionu. Je to sice již 55 let, co zde naši hokejisté vyhráli mistrovství světa, ale když jsem šel já poprvé na Štvanici, neměl jsem o tom ani potuchy. A přece jen na mě dýchla ona atmosféra snad všech důležitých zápasů, které se na štvanickém ledě hrály. Neumím to pořádně popsat, ale dovnitř jsem šel se smíchem (tenkrát s jednou partou na veřejné bruslení), ale uvnitř mě něco donutilo zastavit se. Zvážněl jsem a rozhlížel se kolem, jako bych v životě neviděl žádný zimní stadion. Těžko se to popisuje, ale na ten pocit, který jsem při svém prvním vstupu na stadion Štvanice si budu pamatovat asi dlouho. Bylo to nepopsatelné.
Tribuny jsou kolem celé ledové plochy. Tribuna vpravo od vstupu je celá k sezení, hlediště za malou ledovou plochou je k stání. Za střídačkami je tribuna k sezení, která má dvě patra. Horní část protější dlouhé tribuny je k stání, spodní část je určena k sezení. Nikde se mi nepodařilo najít nebo zjistit celkovou kapacitu hlediště Štvanice, ale odhadem může mít tak 8000 lidí, z toho tak 2500 k sezení. Všude na zemi je hokejová guma. A všude kolem dřevo. Dřevěné tribuny, dřevěné obložení sloubů, dřevěné lavice na tribunách, dřevěné opěrky na tribunách k stání, dřevěný stánek s občerstvením. Možná právě toto se mi na stadionu zalíbilo, nikde žádný beton, jak je tomu na téměř všech zimních stadionech.
Současný stav stadionu je však silně nevyhovující. Prakticky jediné, co je použitelné jsou ledové plochy, střídačky a část tribuny za časoměřiči. Toalety jsou v příšerném stavu. Některé šatny již byly po loňských povodních opraveny a zprovozněny, ale v některých je ještě stále voda. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Po povodních zůstaly škody ve výši zhruba 20 milionů korun, voda kulminovala ve výši půl metru nad ledovou plochou. Ještě dnes jsou na tribunách patrné stopy po vodní spoušti. Současný provozovatel, kterým je občanské sdružení HC APeX Praha bohužel nemá prostředky na opravu všech škod po povodni natož na rekonstrukci tribun a zázemí. Magistrát hlavního města Prahy, kterému stadion oficiálně patří se k jeho údržbě a financování nějak moc nehrne, proč by taky jo, když mají smlouvu s Němci, kteří tu vystaví nové sportovní centrum. Navíc všichni čekali, že stadion odnese loňská velká voda, leč nestalo se tak, i když tomu věřil málokdo. Zimní stadion Štvanice se tak dále pere o svou budoucnoust a to, že přečkal obrovské záplavy v srpnu 2002 je jen důkazem, že by se bourat neměl. Chcete-li pomoci zimnímu stadionu Štvanice, choďte na veřejné bruslení a pronajímejte si plochu na inline hokej a hokejbal právě tam. Je to sice malá pomoc, ale alespoň nějaká. Existuje-li nějaké občanské sdružení bojující za záchranu Štvanice, dejte mi kontakt, okamžitě do něj vstoupím.
Popis stadionu z pohledu fanouška (jak se tam dostat, popis atd...) naleznete zde.
Ostrov Štvanice leží nedaleko stanice metra Vltavská či Florenc a je známý spíše svým tenisovým areálem. Ale právě naproti tenisovému areálu stojí klenot Českého hokeje, stačí přejít přes magistrálu na Teplice. Kdysi nádherný hokejový stánek a chlouba Českého hokeje v sobě stále má onu úžasnou atmosféru bojů z mistrovství světa. Stadion je celý ze dřeva a při vstupu ucítíte onu nezapomenutelnou vůni dřeva. Snad jedině železná střešní konstrukce a betonové základy jsou z nedřevěného materiálu. Je velká škoda, že zub času na stadioně vyhlodal svůj monogram a dřevěné žlutozelené tribuny jsou již takřka nepoužitelné. Stav Štvanice je takový, že když jsem lozil po tribunách a fotografoval vnitřek stadionu musel jsem dávat bedlivý pozor na to, kam šlapu. Velká část prken na tribuně je ztrouchnivělých, některý z nich se již propadla.
Zimní stadion Štvanice je mezi hokejovými pamětníky pojem. V roce 1947 zde získali Českoslovenští hokejisté první historický titul mistra světa. V roce 1957 hostil stadion ME v boxu. V jeho dlouhé historii je několik světových a evropských šampionátů v různých sportech, ale do podvědomí českého hokejového národa se dostal zejména hokejovými zápasy, při kterých se hala rozhodně nemusela stydět za své jméno: Štvanice. V již zmíněném roce 1947 uštvala naše reprezentace všechny soupeře a získala zlatou medaili. To však není ten důvod, proč píši tento článek.
Tím hlavním důvodem je skutečnost, že má být stadion Štvanice zbourán. Pražský magistrát totiž uzavřel smlouvu s německou společností MeridianSpa, která má nahradit halu na Štvanici a postavit zde sportovní a relaxační centrum. Výběrové řízení se uskutečnilo v roce 2000 a smlouva byla uzavřena v poslední den roku 2001. Zatím se nic neděje, ale bohužel to asi je neodvratné. Já jen pevně věřím, že německá společnost Štvanici opraví a stadion bude dále sloužit veřejnosti, jako slouží teď. V zimě je zde pořádáno věřejné bruslení a jako domácí stánek ho využívá Hokejový klub APeX Praha.
Jenže co znamená slovo opravit? Neskutečnou dřinu a nemalé finanční náklady (ale rozhodně budou nižší než stavba nového zimáku). V praxi by rekonstrukce stadionu znamenala kompletní výměnu dřevěných částí včetně nosných trámů. Myslím však, že by to rozhodně stálo za to. Mít v Praze stánek podobný Davosu: celý ze dřeva. Jenže ta hala, co je v Davosu nesahá zimnímu stadionu na Štvanici svou historíí snad ani po kotníky.
Jak vlastně Štvanice vypadá? Do útrob stadionu se chodí bočním vchodem po levé straně. Jen co vejdete dovnitř, dýchne na vás jedinečná atmosféra stadionu. Je to sice již 55 let, co zde naši hokejisté vyhráli mistrovství světa, ale když jsem šel já poprvé na Štvanici, neměl jsem o tom ani potuchy. A přece jen na mě dýchla ona atmosféra snad všech důležitých zápasů, které se na štvanickém ledě hrály. Neumím to pořádně popsat, ale dovnitř jsem šel se smíchem (tenkrát s jednou partou na veřejné bruslení), ale uvnitř mě něco donutilo zastavit se. Zvážněl jsem a rozhlížel se kolem, jako bych v životě neviděl žádný zimní stadion. Těžko se to popisuje, ale na ten pocit, který jsem při svém prvním vstupu na stadion Štvanice si budu pamatovat asi dlouho. Bylo to nepopsatelné.
Tribuny jsou kolem celé ledové plochy. Tribuna vpravo od vstupu je celá k sezení, hlediště za malou ledovou plochou je k stání. Za střídačkami je tribuna k sezení, která má dvě patra. Horní část protější dlouhé tribuny je k stání, spodní část je určena k sezení. Nikde se mi nepodařilo najít nebo zjistit celkovou kapacitu hlediště Štvanice, ale odhadem může mít tak 8000 lidí, z toho tak 2500 k sezení. Všude na zemi je hokejová guma. A všude kolem dřevo. Dřevěné tribuny, dřevěné obložení sloubů, dřevěné lavice na tribunách, dřevěné opěrky na tribunách k stání, dřevěný stánek s občerstvením. Možná právě toto se mi na stadionu zalíbilo, nikde žádný beton, jak je tomu na téměř všech zimních stadionech.
Současný stav stadionu je však silně nevyhovující. Prakticky jediné, co je použitelné jsou ledové plochy, střídačky a část tribuny za časoměřiči. Toalety jsou v příšerném stavu. Některé šatny již byly po loňských povodních opraveny a zprovozněny, ale v některých je ještě stále voda. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Po povodních zůstaly škody ve výši zhruba 20 milionů korun, voda kulminovala ve výši půl metru nad ledovou plochou. Ještě dnes jsou na tribunách patrné stopy po vodní spoušti. Současný provozovatel, kterým je občanské sdružení HC APeX Praha bohužel nemá prostředky na opravu všech škod po povodni natož na rekonstrukci tribun a zázemí. Magistrát hlavního města Prahy, kterému stadion oficiálně patří se k jeho údržbě a financování nějak moc nehrne, proč by taky jo, když mají smlouvu s Němci, kteří tu vystaví nové sportovní centrum. Navíc všichni čekali, že stadion odnese loňská velká voda, leč nestalo se tak, i když tomu věřil málokdo. Zimní stadion Štvanice se tak dále pere o svou budoucnoust a to, že přečkal obrovské záplavy v srpnu 2002 je jen důkazem, že by se bourat neměl. Chcete-li pomoci zimnímu stadionu Štvanice, choďte na veřejné bruslení a pronajímejte si plochu na inline hokej a hokejbal právě tam. Je to sice malá pomoc, ale alespoň nějaká. Existuje-li nějaké občanské sdružení bojující za záchranu Štvanice, dejte mi kontakt, okamžitě do něj vstoupím.
Fotografie zimního stadionu Štvanice
Foceno 13.5.2003
Foceno 13.5.2003
